Vězeňská misie

Vybráno z dopisů

„Čtení evangelia můj život změní, když z něj čteš a věříš tomu tak tě to změní. Ano dotklo se mě to i změnilo, že se cítím jinačí než před tím. Cítím v sobě klid a bez nervů.“
Z přiloženého dopisu:
„….Proč jsem se dal na tuto cestu? Myslím si, že do teď jsem nejednal správně, ubližoval jsem lidem a to proto, že jsem byl vnitřně slepí a nic jsem necítil. Pak jsem si promluvil s kamarádem, který už má v sobě toho ducha a jeho vede Pán Ježíš. On mi řekl, abych se dal na tuto cestu, modlil se k Ježíši a prosil ho, aby mi odpustil mé hříchy. Potom mi dal také text a řekl mi abych jej vyplnil. Po přečtení Janova evangelia se už cítím jiný, takový volnější a otevřenější. Děkuji, že jste mi pomohli otevřít oči a že mě Pán Ježíš vymění mou duši za lepší a ne ďáblovu.“

B. J. 1974, vězeň, 19.1.1995

Co to znamená být přítelem Ježíše, nebo naopak světa?
„Myslím, že být přítelem Ježíše je být část jeho sama, rozdávat to, co on do nás vložil, lásku k bližnímu a dát schopnost rozsévat radost a chuť života.“
Jak lze „vidět“ Boha -Otce? je to možné i dnes?
„Ano, myslím, že kdo věří, pak ano, kdo nechce, nikdy věřit nebude. Nelze nikomu nic nutit, ale ano.“
Jaký máš na to názor?
„Svůj život musím změnit sama, ale Ježíš mne určitě povede správnou cestou, podle toho co jsem pochopila.
Zda se mě to osobně dotýká, jistě ano, i já jsem zhřešila a může mi být odpuštěno, jako bylo odpuštěno jiným.“

H. P. 1965, 23.2.1995 – vězeň

Bible je napsána už několik stovek let. Už tenkrát lidi „špatné“ obracela na cestu dobra a hodila se do té doby a hodí se i do doby naší a příští.
Myslíš, že se to vztahuje i na tebe? :

„Ano, i na mne, protože jiná správná cesta není než cesta kterou šel Ježíš Kristus.“

K. P. r. 1972, vězeň 20.1.1995

Jaký máš na to názor: Byl jeho duch /Lazara/ v nebi či kdekoliv jinde?

„Já ale nevěřím v posmrtný život, ale věřím ve vzkříšení – je má víra správná?“
Jaký máš názor na Ježíše? Zdali je jednorozeným Synem Boha, jestli On sám je Bůh a jestli existuje Trojice.
„Protože se domnívám, že žádná náboženská společnost nemůže vědět zdali existuje Trojice či ne. Vždyť jsme jen lidi a Bůh je Duch, je to tedy vyšší forma života, vyšší než člověk a je naším očím neviditelná.“

V. V. 1955, 16.8.1996 – vězeň

Dopis přiložen u kursu:
„….Možná, že si ani nedovedete představit co pro mě takové zjištění znamená, vím že již nejsem sám, že je někdo kdo mě má rád. Pro mě je toto zjištění obzvláště radostné, od útlého dětství jsem byl vychováván v dětském domově a od mládí jsem vesměs ve vězení. Do dnešního dne jsem neměl nikoho s kým bych se mohl podělit o své pocity, ale dnes již vím, že vše mohu prostřednictvím modlitby říci našemu Stvořiteli, který ví jak moc toužím po pravé lásce a porozumění.
I když já osobně jsem teprve na začátku cesty která je pro mne velice těžká i přesto se snažím svým chováním ukázat komu jsem začal a chci sloužit.“

K. W. 1966, 24.9.1996 – vězeň

Lukáš:
„Ano, poznávám sám sebe jako hříšníka, velikého hříšníka! Dnes 19.5.96 jsem to Pánovi veřejně vyznal při shromáždění BJB zde ve věznici v Horním Slavkově a tím jsem se zavázal našemu Pánu J.K. k tomu, že jej chci následovat po celý život. Nikdy v životě jsem nezažil větší pocit štěstí a radosti.
Ó, díky Pane .
Na jiné straně: Dne 19.5.96 jsem na shromáždění BJB zde ve věznici složil slib Pánu Ježíši Kristu, našemu Spasiteli, vyznal jsem všechny své hříchy a poprosil jej, zda-li bych se také já mohl stát jeho učedníkem. Každý den se nyní modlím a děkuji Pánu za vše co pro mne činí. Vždy, když si vzpomenu na Jeho slova „Bůh k nám tak projevuje lásku, že dal svého Syna za nás a naše hříchy“, tak jsem tajně plakal, jelikož nikdy jsem nezažil takovou radost, jaká se prostě nedá slovy vyjádřit. Jsem šťastný, nejšťastnější člověk, díky Pane, díky! Nyní se modlím za Vás, za to že jste mi poskytli všechnu tuto radost i za své přátelé bratry ze shromáždění zde ve věznici, tak jako oni se modlí i za mě. Děkuji Pánu Ježíši, že za mne zemřel a vzal na sebe moje hříchy.
Vyznání Pánu
Děkuji Ti pane, za tuto radostnou zprávu, kterou jsem od Tebe přijal, děkuji Ti za to, že jsi mne vyvedl z temnot a dal mi své světlo, aby jsi mne zachránil před věčnou temnotou. Otevřel jsi mi cestu a dal jsi mi novou naději na krásný život ve tvém jménu.
Děkuji Ti Bože, za Tvého Syna Pána Ježíše, který za mne zemřel na Golgotském kříži, abych i já, velký hříšník byl spasen. Moje bolest je malá, nicotná, proti utrpení Pána Ježíše našeho Spasitele a Zachránce. Díky Pane.
Vlastní vyznání Pánu Ježíši a pokorná prosba:
Pane Ježíši
Mám toho mnoho na srdci, co bych Ti chtěl říci.
Ale nemám to komu sdělit.
Ale vždyť Ty mne dobře znáš.
Znáš vše, znáš moje otázky a má přání kterých jsem plný
Znáš i mé problémy i moje skromné sny.
Cítíš, když mám strach a žal, Pane.
Dnes jsi mi pověděl: „Vždyť moje dveře nejsou zavřeny“
Proto u nich nyní zvoním – prosím, otevři mi Pane.
Prosím, dej mi odvahu to dělat znovu, i tehdy když se myslím, že mne neslyšíš.
Pane, prosím dej mi, abych se naučil k Tobě pokorně se modlit a žít tak, jak žil Pán Ježíš Kristus
Mám toho ještě moc na srdci co bych Ti chtěl říci.
Díky Pane, že jsi mne vyslyšel.“

J. H. 3.6.1996-vězeň

Lukáš:
„str.9: Když vstal z mrtvých Pán Ježíš řekl učedníkům: Dotkněte se mne a přesvědčte se. Duch přece nemá maso a kosti. Z toho vyplývá, že ti kteří budou mít věčný život dostanou dokonalé tělo z masa a kostí jako Pán Ježíš. Tak jsem to pochopil z verše Luk.24,39.
str.16: Dne 25.srpna jsem byl pokřtěn z dalšími čtyřmi bratry tady ve Slavkovské věznici. Byla to pro mne největší událost v mém životě. Jsem rád, že Pán Ježíš na mne tak zapůsobil, že jsem došel k tomuto rozhodnutí. Každý den si připomínám slova Pána Ježíše „Zapři sám sebe a následuj mne“. Hodně špatného jsem už v sobě zapřel. Chtěl bych umrtvit v sobě všechny špatné sklony které mne svazují se satanem. Jsem si úplně jistý že s pomocí Pána Ježíše to dokážu. Děkuji i Vám z KPK za ten krásný kurs který mi hodně pomohl. str.22: Ano poznávám sám sebe jako hříšníka který potřebuje Boží milost a odpuštění. Pán Ježíš mne našel zuboženého a nemohoucí. Jsem mu za to vděčen a držím se ho pevně za ruku. Chci se co nejvíc zapojit do Boží služby.
str.26: Souhlasím s tím, že obrácení může být ihned. Ale každý člověk je jiný. Já sám jsem své obrácení prožíval pět let!! Byl jsem tak svazován hříšnými sklony, že už jsem přestával doufat že se mi to povede. Když jsem se dostal z jedné závislosti dalších pět mne vždy stáhlo pod hladinu. Měl jsem takový vztek nad svou nemohoucnosti, že jsem chtěl spáchat sebevraždu. Ale přesto jsem prosil a vyznával své viny. Teď již jsem zachráněn a prožívám velkou radost. Děkuji Pánu Ježíši za jeho lásku ke mně a jeho milosrdenství. Vím, že bez něj bych to nikdy nedokázal. Haleluja budiž chvála.
str.33: Děkuji Pánu Ježíši že mne zachránil skrze svoji oběť na kříži. Jeho nesmírná láska a milosrdenství mne vysvobodily z rukou zla. Rozhodl jsem se, že budu jeho věrným služebníkem. Jemu patří čest a sláva na výsostech.“

V. B. – vězeň, 14.10.1996

„Chcel by som Vám poďakovať v mene Ježíša Krista za zaslané Božie slovo. Tak isto by som Vám chcel poďakovať za mojích bratov, ktorím táto literatúra konečne otvorila oči, tak ako mne. Som rád, že prinášate Božie svetlo i sem za pomoci Pána Ježíša Krista. Chcel by som Vám poďakovať aj za tých, ktorý priali Ježíša Krista ako svojho osobného Spasiteľa – 7 ludí.“

P. P. – vězeň,19.8.1996

„Po dnu křtu jsem nebyl schopen vůbec psát. Protože jsem stále myslel na laskavost a lásku našeho Pána a děkoval jsem mu za svoji spásu. Se mnou přijalo Pána pět brášků z oddílu, kteří Jej nalezli. Díky bráškům z BJB Sokolov, našemu bratru Luďkovi Šípovi a díky Vaši literatuře, jež sem přinesla „Světlo světa“.“

J. H. – vězeň, 10.9.1996

Dňa 28.7.1996 – 17.OOhodin.
„Som prial na shromáždeni tu vo veznici Ježíša Krista za Svojeho Páma a osobného Spasiteľa. Môj život pred tím nebol ničím. Teraz som objevil samého seba.
Mám pocit sily pretože Láska Pána ma vedie k tomu, čo som pred tým nikdy nepoznal.“ Ďakujem Ti Pane Bože.

P. P. 1963, 9.9.1996 – vězeň

Lukáš:
str.9: Když vstal z mrtvých Pán Ježíš řekl učedníkům: Dotkněte se mne a přesvědčte se. Duch přece nemá maso a kosti. Z toho vyplývá, že ti kteří budou mít věčný život dostanou dokonalé tělo z masa a kostí jako Pán Ježíš. Tak jsem to pochopil z verše Luk.24,39.
str.16: Dne 25.srpna jsem byl pokřtěn z dalšími čtyřmi bratry tady ve Slavkovské věznici. Byla to pro mne největší událost v mém životě. Jsem rád, že Pán Ježíš na mne tak zapůsobil, že jsem došel k tomuto rozhodnutí. Každý den si připomínám slova Pána Ježíše „Zapři sám sebe a následuj mne“. Hodně špatného jsem už v sobě zapřel. Chtěl bych umrtvit v sobě všechny špatné sklony které mne svazují se satanem. Jsem si úplně jistý že s pomocí Pána Ježíše to dokážu. Děkuji i Vám z KPK za ten krásný kurs který mi hodně pomohl. str.22: Ano poznávám sám sebe jako hříšníka který potřebuje Boží milost a odpuštění. Pán Ježíš mne našel zuboženého a nemohoucí. Jsem mu za to vděčen a držím se ho pevně za ruku. Chci se co nejvíc zapojit do Boží služby.
str.26: Souhlasím s tím, že obrácení může být ihned. Ale každý člověk je jiný. Já sám jsem své obrácení prožíval pět let!! Byl jsem tak svazován hříšnými sklony, že už jsem přestával doufat že se mi to povede. Když jsem se dostal z jedné závislosti dalších pět mne vždy stáhlo pod hladinu. Měl jsem takový vztek nad svou nemohoucnosti, že jsem chtěl spáchat sebevraždu. Ale přesto jsem prosil a vyznával své viny. Teď již jsem zachráněn a prožívám velkou radost. Děkuji Pánu Ježíši za jeho lásku ke mně a jeho milosrdenství. Vím, že bez něj bych to nikdy nedokázal. Haleluja budiž chvála.
str.33: Děkuji Pánu Ježíši že mne zachránil skrze svoji oběť na kříži. Jeho nesmírná láska a milosrdenství mne vysvobodily z rukou zla. Rozhodl jsem se, že budu jeho věrným služebníkem. Jemu patří čest a sláva na výsostech.

V. B. – vězeň, 14.10.1996

„Děkuji za literaturu a časopis Ethos v němž pod nadpisem „Však zítra je také den“ se pojednává o LENOSTI, a vše co z lenosti vyplývá – např., strach a zbabělost atd. Pozorně jsem si tento článek přečetl a zjistil jsem, že mívám pocity strachu a že jsem zbabělec. Jsem Vám vděčný za tento článek, neboť odhalil mé slabiny. Vezmu si z něj poučení!“

V. V. – vězeň, 8.8.1996, dopis přiložen u kursu 1.-2.

„Dnes patrím medzi najšťastnejších ludí na svete. Dnes 25.8.1996 som prial v Kristu Ježíši krst ponorením. Môj ďaľší život chcem darovať len šíreniu evangélia, ako to robyli Ježíšovi učedníci. Nech každý spozná nekonečnú lásku nážho milého Pána Boha. Ďakujem Vám s celého srdca, že ste mi vašimi biblickými kurzami otvorili oči a vnesli do mojej duše svetlo, začo ďakujem Pánu.“

P. P., vězeň, 29.8.1996

„I přesto že jsme ve vězení, našli jsme si cestu k našemu Pánu Ježíši a otevřeli jsme mu svá srdce. Snažíme se změnit naše životy k radosti Pána Ježíše a proto máme zájem o prohloubení znalostí a vedení. Děkujeme Vám za poskytnutí pomoci. Prosíme Pána Ježíše ve svých modlitbách o vytrvalost a pokoru.“

K. W. a J. H. vězňové 3.9.1996

„Musím se Vám přiznat, že zatím na mne zapůsobil apoštol Pavel. Asi je to tím, že jsem taky vězněm a tak jeho dopisy z vězení které psal jsou pro mne velmi důležité! Obdivuji apoštola Pavla ža dokázal z tohoto prostředí psát tak poučné listy plné povzbuzení, také rady do duchovního ale i normálního života má Pavel vždy po ruce. Využiji této krásné knihy k tomu, abych se co nejvíce dozvěděl o Pánu Ježíši a tak si Ho zamiloval ve svém srdci. V této oblasti mám velkou ztrátu tak díky této knize to začnu dohánět. Pavlovi listy a Skutky apoštolů bych četl od rána do večera.“

V. B. – vězeň, 26.9.1996

Kurz Jan :
Jaký máš na to názor:

„Bible mi dává duševní pokoj a sílu. Pomohla mi otevřít oči a tak změnit mnoho názorů na podstatu věci, skutečné lásky a skutečné čistoty ducha.
Myslíš, že se to vztahuje i na tebe? :
Ano, protože i já v něj věřím a rád bych následoval Boží vůli a případné překážky s pomocí Krista tak překonal.“

B. M. 1969, 29.7.1997, vězeň

„U předposlední odpovědi jsem napsal změní a mám na mysli, že čtení evangelia a víra v Pána Ježíše můj život změnila. Dotýká se mně to v tom smyslu, že věřím učení Ježíše Krista.“

M. O. 1976, 22.10.1997, vězeň

„…Píší Vám také proto, aby jste věděla, že i nadále pokračuji v započaté cestě po které jsem se vydal díky Vaší obětavé pomoci a trpělivosti. Jsem rád, že jste mi ukázala směr, ten správný směr, který vede k radosti a uspokojení. To co jsem se díky vašemu kursu naučil si nenechávám jen pro sebe, ale dělím se o své poznatky s dalšími vězni a tak Vás jistě potěší, že jeden z nich projevil zájem o studium.“

K. W. – vězeň, 13.1.1997

Dopis u objednávek Lukášovo evangelium
„Jsem ve vazbě již rok a před čtyřmi měsíci jsem byl přestěhován na celu, kde jsem se setkal s jedním křesťanem, který mě seznámil s Kristovým učením a s vírou vůbec. Také společně chodíme na procházku s přítelem z jiné cely a ten mi zase dal Váš Biblický kurs a jiné podobné knihy.“

M. O., 13.11.1997

Lukáš 5,20: Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny“. Zde jsem se chtěl zeptat, zda je možné skrze víru jiných dostat odpuštění hříchů? Anebo zde je to myšleno jinak, například že tu víru musel mít i nemocný?
Zda je nutné se modlit před a po jídle? na základě Písma, a jestli se dá považovat to za hřích když tak nečiníš, nemodlíš se?
Já sám mám v této otázce naprosto jasno, jen bych potřeboval to více vysvětlit na základě Písma pro spoluvězně.
Str.22: Ano, poznávám a čím více poznávám Ježíše tím se mi zdá, že i každá maličkost které jsem doposud nevěnoval pozornost ani nemyslel že je to hřích, se stává pro mne hříchem.
I když tady není moc velký prostor abych dělal nějaký hřích, co lidi považují za hřích, přesto každý den se najde toho tolik za co musím prosit o odpuštění.
Je smutné, že i já jsem potkal zde takové lidi, že před soudem se modlil přímo na kolenou až jsem se radoval za toho člověka, ale když se vrátil ze soudu nadával moc škaredě na Boha, neboť dali mu hodně u soudu. Bylo mi smutno protože jsem se za něho modlil před soudem i já… Ale měl jsem i jiný případ, dali mu málo, počítal mnohem víc, nevěřil v Boha, ale modlil se před soudem aby mu pomohl. Když přišel ze soudu ještě si na to párkrát vzpomněl, ale pak už Boha nepotřeboval, přece už víc dostal nemohl… Nechtěl bych ukončit na smutném, měl jsem tady přítele, modlili jsme se spolu, uvěřil v Boha tady v kriminále i když předtím moc popíral Boha. Po soudu nenadával, modlili jsme se dál a nespojovali jsme Boží věci s lidskými výhody tady na zemi.
Str.33: Je to moc užitečný kurs, hlavně pro zamyšlení se nad Božím slovem, nejde ho jen tak přeběhnout a opsat odpovědi, myslím, že je užitečné několikrát se pozastavit a probrat si to, je potřeba více času abych si mohl vrýt do paměti některé pasáže. Myslím, že po opravě projdu si všechno znova. Některé otázky bylo dost složité pochopit pro mne. Jsem Vám moc vděčný za Slovo které se rozsévá i do mého srdce skrze vás.“

T. V. 1971, 26.3.1997 – vězeň

„…Když jsem přišel ze soudu byl jsem silně rozčílený, nadával jsem na všechno a všechny, nemohl jsem kontrolovat svoje emoce. Odpoledne téhož dne jsem dostal Váš milý dopis a ještě jeden od br. M.Vašíny /evangelický farář/, oba dva začínali slovy „Milý bratře Vitalií“. V tu chvíli jsem měl pocit, že sám Ježíš ke mě promlouvá skrze Vaše dopisy, začal jsem se stydět za předchozí nadávky. Pochopil jsem, že Ježíš je se mnou i tehdy když já o tom začínám zapomínat. Jako Petr jsem šel po vlnách, měl jsem před sebou jen Ježíše, ale když jsem si začal všímat větru a bouře – lekl jsem se a začal se topit. Ty malověrný, proč jsi pochyboval? Jakoby ke mě patřily tyto slova, jakoby mě oslovovaly, když jsem četl v dopisech „Milý bratře“. Věřím, že to nebyla náhoda a mám další ponaučení a pootevřené oči. I Vás prosím o přímluvy v modlitbách, věřím v jejich moc a chci co nejméně pochybovat.
….Vaše dopisy pro mě znamenaly mnoho, neboť jsem v cizině a daleko od rodiny, manželky a dítěte, kterým nechci zatím oznamovat. Není to vše lehko snášet, ale Bůh a vy zmírňujete a pomáháte vše důstojně vydržet v souladu s Božím Slovem.“ 

V. T. – vězeň, 9.1.1997

Be the first to comment “Vězeňská misie”